Bäumelův kříž

Jeden z jizerskohorských pomníčků připomínajících tragickou událost, kterou zavinila nešťastná náhoda. Proč jsem vybral zrovna pomníček Bäumelovy smrti? Je to jeden z nejskrytějších pomníčků v Jizerských horách, jednak mne k němu váží osobní vzpomínky a jednak - a to Vám musím vylíčit - byl nalezen až v roce 1921! V tehdejší době se zdárně rozvíjela jizerskohorská turistika a není divu, že se pátralo i po pomníčcích. Pojďte a sledujte se mnou kroky jedné výpravy, která chce stůj co stůj objevit tento pomníček. Po neúspěšném hledání na jaře roku 1921 se do Jizerských hor znovu vydává parta lidí dne 15. září 1921:
"Po celodenním neúspěšném hledání zbývá skupinka čtyř lidí, kteří se nechtějí pro dnešek vzdát. Tak tedy znovu do údolí snad nám poradí hajný v Dubině. Ten však není doma a jeho paní nám vyřizuje jeho vzkaz, že kdyby se někdo ptal po Bäumelově pomníčku - ať dotyčného odkáže na dřevorubce pracující někde u Hejnic. Pan Dr. König tedy vyráží tím směrem, aby se doptal na podrobnosti a ostatní se vrací do svahu hledat mezi stovkami balvanů onen s křížem.
Problémy začíná dělat zúčastněným hlad a smrákání. Pan König by tu už měl taky dávno být, v tom je slyšet jeho píšťalka. Krátce nato jsme pohromadě a vidíme, že pan König přivedl kulhajícího mužíčka. Jestli prý někdo ví, kde je Bäumelův pomníček, je to prý právě tento mužíček - Neuwirthův Nácek z Ferdinandova. Proto se pan König tak dlouho nevracel, on šel ještě do Ferdinandova, aby jej přivedl. A znovu přelézáme stovky žulových balvanů a hledáme...
... po půlhodině hledání přiznává mužíček, že "už tady taky pěkně dlouho nebyl a nějak si nemůže vzpomenout". Naše naděje na úspěch klesla pod bod mrazu a ke všemu po další chvíli hledání zjišťujeme, že se nám ztratil i náš mužíček...
... do této nálady se z houští pod Svinským čelem ozývá výkřik přítele Steidlera: "Já to našel!" Skutečně. Krásný litinový kříž, ukotvený v žulovém balvanu s odlitými postavičkami svatých stojí, před námi.
Připevnili jsme na kříž připravený nápis "Bäumelův kříž, objevený dne 15. září 1921" a rychle scházíme do údolí. Cestou se zastavujeme v domku našeho průvodce Neuwirtha, abychom mu dali nějakou maličkost za poskytnutou průvodcovskou službu, ale dovídáme se, že prý se ještě nevrátil z lesa - chudák - bloudil stále ještě ve skalách Divočáku a Svinského čela!"

...a co se tenkrát, dne 21.11.1842, vlastně přihodilo ve skalách Zadního Divočáku?
Bylo pondělí dne 21. listopadu 1842, a polesný Johann Bäumel s lesníkem Fritzem Bergmannem konali pravidelnou pochůzku svěřeným revírem. Počasí odpovídalo ročnímu období, mlha, drobný déšť a žulové balvany jsou kluzké. Oba podřízení frýdlantské vrchnosti procházejí právě 42. lesním oddělením oldřichovského polesí. Terén je tu obtížný, stovky žulových balvanů bez ladu a skladu, občas vývrat a tak není divu, že právě na jednom z balvanů uklouzne lesník Bergmann kráčející za polesným Bäumelem. Po uklouznutí následuje pád lesníka, který přitom zavadí puškou o skálu a v tom se ozve výstřel! Nemířená střela zasáhne polesného Bäumela do zad, a ten, těžce zraněně klesá k zemi. Bergmann k němu pokleká, chce poskytnout pomoc, když však vidí o jak vážné zranění se jedná, nechá všeho a běží pro pomoc do údolí.
Johann Bäumel ještě žije, když je dopraven do Raspenavy, ale přivolaný lékař, pan doktor Plumert z Frýdlantu pro umírajícího polesného nemůže mnoho učinit, protože střepiny uvízly příliš hluboko v plicích což mělo za následek silné vnitřní krvácení. Polesný Bäumel upadl do bezvědomí, a hodinu po půlnoci v Raspenavě dne 22. listopadu 1842 v domku čp. 107, vydechl naposledy.
Tak skončil život mladého, nadaného člověka, který mohl ještě mnoho dokázat, vždyť již ve svých 26 letech byl polesným. Lesník Fritz Bergmann byl několikrát vyslýchán a jen těžko prokazoval svoji nevinu na smrti polesného Bäumela. Smiřme se i my, že se vše stalo tak jak bylo popsáno.
Krásný litinový kříž se siluetami svatých dodnes shlíží od skal Divočáku do údolí.

Sedím za listopadového dne na vedlejším balvanu a představuji si dvě postavy jdoucí mlhou - jen několik kroků ode mne. Někde za mnou zapraská větvička - ohlédnu se, a v tom slyším výstřel a výkřik! Jedna z postav leží na zemi a sténá. Druhá se nad ní sklání, hledá zranění, rozepíná šaty a snaží se zastavit krvácení! Po chvíli se skloněná postava napřimuje a rozbíhá směrem do údolí - k lidem pro pomoc.
Vím, že v tomto případě pomoc přijde pozdě, tak se zvedám a jdu sychravým listopadovým podvečerem napříč horami k domovu...

Text a foto Herbert Endler,
člen Spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.
Prameny:
Nevrlý,M.:"Kniha o Jizerských horách"
Ročenky Horského spolku
vlastní archív autora

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

---

Příspěvky k článku:

Jméno: Jindřich Šnýdl
e-mail: jindrich.snydl@gmail.com
Předmět: Hrob

Dobrý den, ví se, kde byl J. Bäumel pohřben ? Existuje ještě jeho hrob ? Děkuji.

Vzkaz vložen dne 31.10.2016 v 11:40:12 [Odpovědět na příspěvěk]

---