Spolek Patron

Údržba památky Tomáše Boka

Ve čtvrtek 15. září odpoledne jsem se s pány Herčíkem, Menzelem a Řezáčem vydal realizovat tuto akci, která musela být před časem pro nepřízeň počasí odložena. Zprvu jsme stoupali k památce Tomáše Boka poměrně neschůdným, bezcestným terénem na pravém břehu bezejmenného potůčku, který stéká z jihozápadního svahu Milíře. Tam Láďa Řezáč díky svému zdravotnímu handicapu začal zaostávat, já jsem se rozhodl zůstat s ním a mít „předsunutou hlídku H+M“ na dohled. Dlouho jsem to ale nevydržel; jak jsme se blížili na místo samé, popadla i mne ona hledačská vášeň, jistě známá každému pomníčkáři, a vyrazil jsem také pátrat ve změti skal a jeřábovo-březové mlaziny. Asi po patnácti minutách bezvýsledného lopotění nás tří se ozval Láďa, který teprve dorazil, ale šel prakticky najisto: „Mám ho.“ O chvíli později - to už pan Herčík pracoval na renovaci Bokovy tabulky - jsem si nemohl nevzpomenout na slova klasika: všeliký spěch a kvaltování toliko pro hovada dobrý jest! Když pan Menzel odstranil pár náletových stromků, čekali jsme, až podvečerní slunce osvětlí celou památku a my budeme moci udělat pár pěkných snímků. Pohledem k obloze, na jejímž západním konci se rýsoval velký oblak, nám ale po chvíli bylo jasné, že se nedočkáme. Proto padlo rozhodnutí přesunout se ještě ke Gackovu pomníku, aby na něj pan Herčík připevnil dosud chybějící trn. S přicházejícím večerem se začalo dost citelně ochlazovat, kolem Kateřinské, Uhlířské i Kristiánovské cesty parkovala spousta aut lovců, neklamný to příznak nastupující jelení říje. Ještě jsme se stihli podívat, jak skvěle pan Menzel opravil nápisy na náhrobcích kristiánovského hřbitova a jaký pěkný kříž osadil pan Ulbrich na místě kaple, která bývala součástí Panského domu u tamější sklárny. Také jsme si všimli, že oba Gahlerovy kříže by si možná zasloužily nový nátěr. A úplně naposledy jsem svoje auto, o němž Láďa Ř. vtipně poznamenal, že už je vlastně pro Patron služebním vozem, zastavil u kamene Jardy Plemeníka. V tu chvíli ale už bylo takové šero, že fotografovat prakticky nemělo smysl; nezbývalo, než s pocitem dobře vykonané práce a pěkně prožitého odpoledne vyrazit k domovu.