Spolek Patron

Výprava do novoměstských cínovcových štol

V sobotu 8. října 2011 se na rozcestí u lesní školky Dendria nedaleko hraničního přechodu v Novém Městě pod Smrkem navzdory chladnému a deštivému počasí sešlo 16 lidí, kteří měli zájem navštívit stará důlní díla v okolí Nového Města pod Smrkem. Výlet do nitra zdejších štol uspořádal Spolek Patron. Exkurzi jménem spolku zahájil pan Ronald Novák, jehož odborným slovem doplnil pan Karel Nádeník, autor knihy o Smrku a velký znalec Novoměstska. Po krátkém úvodu a seznámení s historií dolování ve zdejší oblasti se vydáváme do východního svahu Rapické hory, kde se nedaleko státní hranice nachází štola Beránek Boží. Historie cínového dolování u Nového Města pod Smrkem sahá do 2. poloviny 16. století a tato štola patří k těm nejstarším, raženým ručně. Oba průvodci nacházejí ideální systém, který zopakují u všech štol – zatímco Ronald Novák pracně odemyká mříže, jimiž jsou vchody do štol opatřeny, Karel Nádeník vypráví o historii dolování, i o tom, jaké to bylo před desítkami let, kdy bylo možno do štol vstupovat volně. V Beránku Božím vidíme výdřevou podepřené plotny, o nichž nikdo neví, kdy spadnou k zemi. Na stěnách vidíme i záseky po dolovacím náčiní. Zastavujeme se až v místech, kde se do Beránka napojuje novodobá štola Světluše. Míříme zpět na světlo a po lesní cestě a částečně po trati singltreku se přesouváme ke štole Děti Izraele. Vevnitř musíme brodit, ale odměnou je pohled na zadní část se zatopenou odvodňovací štolou. Na stěně také vidíme netopýra, který začal zimovat a jistě není z nenadálé návštěvy nadšený. Děti Izraele se nacházejí na západním svahu Rapické hory, stejně jako patrová štola, ke které musíme vystoupat kolmým průsekem. Štola je zajímavá tím, že se v polovině rozdvojuje do dvou pater tak, jak horníci sledovali cínovou žílu. Dovnitř se musíme přímo proplazit a i zde se setkáváme s usínajícím netopýrem. Začíná pršet, a proto se přesouváme na svah Měděnce. Karel Nádeník slibuje krásné limonitové usazeniny ve štole Blažená bohatá útěcha. Dovnitř se bohužel nedostaneme, zámek je poškozen po násilném pokusu o vylomení a nikdo z nás nemá při ruce adekvátní nástroj k jeho opravě. Naší útěchou je tedy přesun ke štole František, vyražené v polovině 20. století. Její profil je už střílený, a tak již není tak zajímavý, štola je výjimečná svojí rozlohou. Také tady objevujeme přeřezané mříže, umožňující nelegální vstup. Vracíme se zpátky na rozcestí k Dendrii, kde je akce oficiálně ukončena. Někteří z nás se ještě pak potkávají u Klingerova mauzolea na hřbitově, já ještě mířím obhlédnout Kyselku a Körtelův kříž. Zajímavý jizerský den končí u piva v Koruně na novoměstském náměstí.