Zpráva z výpravy "Za Svatojiřskou tradicí"
Výlet se konal v sobotu 21. dubna 2012. Sraz výletníků a začátek putování byl ohlášen na železniční zastávku v Sedlejovicích. Z přeplněného vlaku vystoupilo velké množství cestujících, s kolegy ze Spolku Patron jsme se domluvili na dalším postupu, protože prostor zastávky je stísněný, hodlali jsme vyčkat odchodu ostatních výletníků. Kolega z hodkovického spolku mne však upozornil, že tito výletníci nikam neodejdou, ale že se také účastní naší výpravy. Kromě šestice členů Spolku Patron na výlet dorazili výletníci ze Sdružení rodáků a přátel Hodkovic nad Mohelkou, byli tu členové Jizersko – ještědského horského spolku, výletníci z Turnova i Liberce. Celkem se nás na trasu dlouhou asi 15 km vydalo třicet.
Zastavili jsme se u řady drobných památek ve Žďárku, Odolenovicích a Jenišovicích, také u někdejšího formanského hostince „U zlaté hvězdy“, který v roce 1738 koupil nám známý Anreas Kunze, alias Brechschmied, zhlédli jsme kříže, které si na hranici svého pozemku postavil p. Blažek v Jenišovicích a které mají korpusy umístěny z obou stran, navštívili jsme Křížovou studánku v rokli pod Jenišovicemi. Zde nás opustila čtveřice výletníků, která se zalekla krátkého, ale velmi strmého stoupání z rokle k osadě Mokřiny. Tuto takřka neznámou, lesem obklopenou vísku většina účastníků navštívila poprvé. U nedaleké sochy sv. Josefa nad Malým Rohozcem jsme se ocitli na nejjižnějším cípu našeho putování. Počasí se rychle zlepšovalo, také výhled do kraje se pročišťoval.
V samotných Jenišovicích jsme si vysvětlili pojem „balkónek Českého ráje“, tak nazval návrší s kostelem sv. Jiří rodák z nedalekého Vazovce PhDr. Josef Pekař, historik, profesor Univerzity Karlovy, jež nalezl místo posledního odpočinku na zdejším hřbitově a kde je pochován např. také Dolánecký rychtář a písmák Josef Dlask.
Svatojiřská tradice byla v Jenišovicích tak silná, že když ve dvacátých letech minulého století zdejší katolický farář přestoupil do Československé církve husitské, následovala jej většina věřících. Ti si zde postavili druhý kostel a kvůli tradici svůj sbor nazvali „Sborem krále Jiřího z Poděbrad“.
V tak velké vsi, jakou Jenišovice jsou, byl po poledni problém nalézt otevřené pohostinství, poněkud netradičně jsme si mohli dát točené pivo ve zdejším obchůdku.
Naše kroky potom zamířily do lesa u Jílového, kde jsme prošli linii starých hraničních kamenů. Odtud se výprava, rozdrobená na několik skupinek vydala do Hodkovic, kde jsme se sešli v příjemné atmosféře hospůdky U koupaliště.
[ Vložit příspěvek do diskuze ]
Příspěvky k článku:
Doposud nebyl žádný příspěvek vložen.