Přece jen se dočkaly

Kdo a čeho že se dočkal? Pokud si přečtete následující řádky, dozvíte se o dvou Spolkem Patron obnovených pomníčcích Jizerských hor: o Weberovu kříži (pánabohu) a Hirschmannovu kříži.

Prvně jmenovaný Weberův kříž se nachází na Nové poutní cestě (kdysi zvané i Kreuzweg) v rokli Malého Štolpichu. Druhý, Hirschmannův kříž, je na Rauscheckově cestě (zvané též Riegelweg).

Oběma jsem věnoval články v časopisu Patron v číslech 4/1992 a 4/2010. Tehdy jsem svůj článek ukončil slovy: „A tak nastoluji stejnou otázku jako v případě Weberova kříže: Obnovíme tuto památku s uvedením jejího příběhu na tomto místě?“

Dnes tedy mohu s klidným svědomím i radostí nad vykonaným dílem napsat: Ano podařilo se. Díky nadšencům a členům Spolku Patron jsou oba pomníčky obnoveny a kolemjdoucí si mohou přečíst o jejich historii!

 

Weberův kříž (Pánbůh) v Malém Štolpichu

O jeho příběhu jsem se dozvěděl z kartotéky Emila Nováka. Tehdy jsme ale ještě nevěděli, zda se v průběhu dalších let podaří najít důkaz o jeho někdejší existenci.

Kříž se měl nacházet na balvanu v dolní třetině Nové poutní (Křížové) cesty, která stoupá údolím Malého (též Bílého) Štolpichu. Stál prý pouhé 2–3 metry vpravo od cesty ve směru z Ferdinandova a byl do období kolem roku 1960 dobře zachovalý. Poté zmizel a jen znalec dokázal nalézt místo, kde byl upevněn. Zůstala po něm pouze topografická značka v Matouschkově mapě z roku 1927.

Místo, kde tento kříž měl být umístěn, jsem hledal několik let, kdykoliv jsem procházel Malým Štolpichem. Prohlížel jsem a oškraboval mech z kamenů, které se mi zdály vhodné k použití úkrytu před pytláky – tak jak to tehdy učinil lesník Franz Weber z Ferdinandova. Leč nedařilo se. Kdo zná ta místa, asi mi dá za pravdu, že vhodných kamenů je tu nepřeberné množství. Ale který je ten pravý?

Nakonec mi pomohl Jirka Pavelka, který měl více štěstí než já a poradil mi, na kterém místě hledat. A skutečně! Dne 29. května 2010 v 7 hodin 50 minut jsem po očištění mechu a listí na balvanu nalezl dlouho hledané! Nenápadný zbytek ulomeného kříže v balvanu blízko u cesty potvrdil, že zde skutečně stával Weberův kříž! Přísahal bych, že i tento balvan jsem kdysi prohlížel – inu provozní slepota tehdy zřejmě zapracovala. 

Nyní tedy již jen zbývalo zajistit obnovení Weberova kříže. Požádal jsem jménem Spolku Patron MěÚ Hejnice o finanční podporu pro zhotovení kovaného kříže s tabulkou, na níž bude uveden stručný příběh, který se zde odehrál. A naší žádosti bylo vyhověno.

Nezbylo než dát se do práce. Šikovný místní kovář David Hanko pro nás vykoval krásný kříž a Spolek Patron nechal zhotovit tabulku s textem příběhu, který se tu kdysi odehrál, přidal ze svých zásob korpus Krista a jeho členové umístili v pátek 8. listopadu 2013 kříž na původní místo. Poděkování za obnovu Weberova kříže patří (kromě členů Spolku Patron) zejména městu Hejnice a kováři Davidu Hankovi z Bílého Potoka. V okolí balvanu nalezli nadšenci pomocí detektoru kovu později i zbytky původního kříže.

Ptáte se na původ kříže? Za touto skalou se prý ukryl ferdinandovský lesník Franz Weber (1845–1904) před blížící se skupinou pytláků. Měl štěstí, že ho nezahlédli, jinak by pro něj přímá konfrontace s přesilou nejspíš dopadla velmi špatně. Když se vrátil do hájovny, čekalo ho navíc doma milé překvapení. Jeho žena mezitím povila zdravou dcerušku. Šťastný otec nechal později z vděčnosti vztyčit na skálu, která mu poskytla úkryt, kříž, jemuž se začalo říkat Weberův pánbůh.

 

Hirschmannův kříž na Rauscheckově cestě

O jeho příběhu jsem se též dozvěděl z kartotéky Emila Nováka. Rovněž o tomto kříži i události k němu se vážící jsem již psal v časopisu Patron 4/1992. Tehdy jsme také ještě nevěděli, zda se v průběhu dalších let podaří najít důkaz o jeho někdejší existenci.

Tento příběh, podobně jako ten o Weberovu kříži, mi také po léta nedával spát. Pokaždé, procházeje Rauscheckovou cestou, jsem pátral po vhodném úkrytu před bouřkou, který asi kdysi použil i lesník Adolf Hirschmann z Hejnic. Podobně jako v celém Malém Štolpichu skýtá i okolí Rauscheckovy cesty přemnoho balvanů tvořících podobné skrýše. Léta bezvýsledného pátrání mne začala přesvědčovat o nesmyslnosti mého počínání. Vždyť nebylo vůbec jisté, zda tu kříž někdy byl. A jestli tu kříž skutečně stával, tak jakým způsobem byl odstraněn – zda vůbec zanechal stopy v podobě ulomeného zbytku, nebo byl zničen beze stopy!?

A potom přišel 29. říjen roku 2010 – pohyboval jsem se zase jednou, hledaje něco jiného, v Malém Štolpichu po Slepé cestě. A tak mě napadlo, že bych se mohl vyškrábat svahem na Rauscheckovu cestu a po ní se vrátit do Hejnic. Párkrát jsem opět cvičně prohlédl několik balvanů a pak mě zaujala jedna zvláštní skupina skal. Větší skály tvoří jakýsi úkryt a před nimi menší balvan – prasklý. Napadlo mne: „Že by po zásahu bleskem?“ Jako vždy cvičně nadzvedávám drny a mech – a není možná! Ve 12 hodin 50 minut se mi podařilo najít jakousi prohlubeň, ze které odstraňuji letité nánosy hlíny, jehličí a písku – a tu: „Haleluja!“ V prohlubni nacházím zbytek kovu. Nechce se mi pořád ještě ani uvěřit, že bych skutečně po tolika letech jako první nalezl místo, kde nechal kdysi lesník Hirschmann umístit kříž! Už je to asi tak! Nu, užil jsem si zbytek dne, to mi můžete věřit…

Nyní tedy opět již jen zbývalo zajistit obnovení Hirschmannova kříže. Tentokrát se Spolek Patron rozhodl provést celou akci na své náklady. Požádal jsem již tradičně šikovného místního kováře Davida Hanka, který opět vykoval krásný kříž, přesně podle našich představ. Nechali jsme zhotovit tabulku s textem příběhu, který se tu kdysi odehrál, přidali ze svých zásob korpus Krista a v sobotu 26. července 2014 jsme umístili kříž na původní místo. Nutno připomenout, že pozvánku na tuto pěknou akci společně s povídáním o pomníčcích Jizerských hor vysílal i Český rozhlas Sever.

Ptáte se znovu na původ kříže? Ferdinandovský lesník Adolf Hirschmann byl v roce 1908 na cestě z pochůzky směrem k domovu, když jej ještě v horní části takzvané Rauscheckovy cesty zastihla prudká bouřka. Ukryl se tedy ve skupině skal nad cestou. Po nějaké chvíli jej jakési vnuknutí či vnitřní hlas přinutilo opustit úkryt a jít, navzdory prudkému lijáku, dál. A tak tedy bouřka nebouřka vyrazil ze svého úkrytu směrem dolů k domovu v hájovně. Neušel snad ještě ani třicet kroků, když za hrozného rachotu hromu sjel blesk přímo do skalní kupy, kde se ještě před malou chvílí ukrýval! Z vděku, že se vlastně znovu narodil, nechal na tomto místě postavit na balvanu kříž.

Určitou věrohodnost tomuto příběhu dodává i Resselova „Vlastivěda obcí Raspenava, Luh a Lužec“ z roku 1914, kde se na straně 224 uvádí: „Jako lesník v Horní Raspenavě působil Adolf HIRSCHMANN od roku 1895 do roku 1904. Potom působil v Hejnicích, Ferdinandově a Dětřichově.“

Nedá mi to, abych pro úplnost ještě nezmínil několik poznámek k historii Hirschmannova kříže z kartotéky Emila Nováka:

Z doby, kdy tu stával původní kříž, utkvěl tento v paměti některých tehdejších kolemjdoucích jako pamětní deska na počest návštěvy Carla Maria von Webera, který v těchto místech v roce 1814 při svém pobytu v Lázních Libverda prý načerpal inspiraci k napsání své opery Čarostřelec. Tito pamětníci se dokonce písemně obraceli na Emila Nováka s dotazy, kam se deska s křížem po II. světové válce poděla.

Znalci zdejšího terénu mi snad dají za pravdu, že v čase, kdy se zde měl pohybovat shora jmenovaný hudební skladatel (tedy roku 1814) tudy ještě nevedla široká cesta, tak jak ji známe v dnešní podobě, ale zřejmě pouze nějaká lesní stezka a těžko si představit, jak by se zdejším terénem asi prodíral…

Podle současných pamětníků zde již kolem roku 1950 žádný kříž, ani památky po něm, nebyly patrné.

[ Vložit příspěvek do diskuze ]


Příspěvky k článku:

Doposud nebyl žádný příspěvek vložen.

Výstavy

Pátek 01.01.2016

V roce 2016 nebudeme vystavovat. Proč?

Výstava potrvá do 31.12.2017

{všechny záznamy}

Spolek pořádá

V nejbližší době se nekonají žádné akce.

{všechny záznamy}