Kříž Aničky Richterové

Zpráva z Libereckých novin (Reichenberger Zeitung) ze dne 1.června 1873: (Neštěstí. Zmizelé dítě.) "Sotvaže teprve minulý týden utichlo vzrušení kolem neštěstí místního pošťáka, kterému se před několika lety již utopilo jedno dítě, a nyní mu jako zázrakem zachránili dítě druhé, které spadlo do náhonu vedoucího k místní pile, byl jinak poklidný život v obci Bílý Potok znovu narušen tragickou událostí..."
Příběh, který se začal odvíjet dne 28. května roku 1873 k večeru, rozhodně stojí za vyprávění. Tehdy ani ne tříletá Anička Richterová bydlela se svými rodiči v Bílém Potoce čp. 12. Podobně jako i v jiné dny si hrála na dvorku - často pod dohledem svého staršího, osmiletého bratra. Nejinak tomu bylo i 28. května roku 1873. Maminka Aničky šla zatopit, aby přichystala něco k večeři než se vrátí i tatínek. Anička si jako vždy hrála na dvorku a bráška na ni měl dávat pozor. Jenže vysvětlujte osmiletému klukovi, že má sedět na dvorku a dohlížet na sestřičku. Vždyť venku čekají kluci, láká blízký les a skály Jizerských hor, kde je plno jeskyněk, potůčků jiných lákadel... Když měla maminka v kuchyni vše připraveno, ze zvyku vyhlédla na dvůr a chystala se zavolat děti domů.
Jenže Anička nikde! Jako každé matce, tak i paní Richterové se srdce zastavilo a krve by se v ní nedořezal. Běžela k sousedům, ptala se všech lidí, které potkávala - nikdo její Aničku neviděl. S poslední zoufalou nadějí běžela za manželem, který byl v nedalekém lese patřícím k chalupě, jestli snad dcerka nešla za tatínkem - marně. Otec dcerku ještě před odchodem do lesa nabádal, aby si hrála hezky na dvorku a nikam nechodila, a od té doby ji neviděl.
Sousedé, když slyšeli co se stalo u Richterů, přispěchali na pomoc a společně s rodiči prohledávali nejbližší okolí domku. Prohlíželi náhony vedoucí k pile a mlýnu, louky, okraje lesa - prostě všechny možné úkryty a nástrahy, kde se mohla Anička buď ukrýt nebo zranit či někam spadnout. Jejich snaha však zůstala bohužel bez výsledku, a to i další den a další...

Ztracená Anička Richterová byla nalezena teprve 1. června 1873, ráno kolem půl osmé. K jejímu nalezení přispěla velmi zvláštní okolnost...
...nějaký pan Weikert vulgo Wiener, který byl v celém okolí známou postavou, trpěl oční vadou na jejíž následky nedávno oslepl a pohybuje se nyní pouze za pomoci své manželky, nocoval zrovna v nedaleké Raspenavě. Tento slepý poutník měl živý sen. Zdálo se mu, že cca 200 kroků nad Šolcovým mostem (Scholzebrücke) leží mrtvé dítě.

Když potom druhý den slyšel o tragédii rodiny Richterových - hned jim vyprávěl, co a jak zcela jasně ve snu viděl: co má mrtvé dítě na sobě, že má rozbité boty a znovu popsal velmi přesně místo, kde rodiče mají svoji Aničku hledat. Hned následující den ráno se vydal otec Aničky s několika sousedy na popsané místo - a ke svému úžasu nalezli po krátkém hledání mrtvou Aničku Richterovou mezi žulovými balvany, jakých je na svahu Smědavské hory nespočet.
Jak píše dobový tisk, nebylo dítě ani ztuhlé, tvářičky dosud s náznakem červeně. (Anička Richterová se dožila dvou let a osmi měsíců. Jako datum úmrtí se uvádí 28. květen 1873, datum pohřbu 4. června 1873, dopoledne v 9.30 hodin - jak zjistil Gerhard Kutnar). O zbloudilé Aničce Richterové se tenkrát hodně psalo i mluvilo a pana školního radu A. H. Bielaua, jinak nadšeného obdivovatele Jizerských hor, který napsal mnoho povídek v německém místním dialektu, tato událost přiměla k sepsání básně "Zbloudilé dítě" ( "Dos vrloufene Kind".)

Stoupal jsem z Bílého Potoka směrem k Šolcovým skalám dne 12. července 1978, abych vyhledal pomníček zbloudilé Aničky Richterové. Žulové balvany, polomy i ostružiní mi bránilo v rychlejší chůzi. Představuji si bloudící Aničku, pro kterou každý můj krok musel znamenat takové tři čtyři její krůčky. Kolikrát padá, leze po čtyřech, vzlyká a volá maminku: přichází noc jednou, dvakrát...
Po chvíli hledání stojím před žulovým balvanem, do kterého je zasazen litinový kříž s tabulkou na níž je jméno Aničky Richterové a datum 28.5.1873. Z jedné strany je do balvanu vytesáno datum 1.6.1873 - to je datum, kdy byla Anička nalezena, z druhé 24.8.1930 - to je datum obnovy kříže.
Opírám se rukou o balvan a prohlížím jakési zářezy v něm - to je prý místo, které svírala mrtvá Anička svojí malou ručičkou; tak pokládám na stejné místo svoji dlaň, zavírám oči a v nastalém tichu se mi zdá, že mezi šuměním korun buků slyším směrem od vesnice slabé volání: " Aničko, Aničko - kde jsi, ozvi se...."

Text a foto Herbert Endler,
člen spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.
Prameny:
Nevrlý,M.:"Kniha o Jizerských horách"
Ročenky Německého horského spolku, 1925 a 1929
vlastní archív autora

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

---

Příspěvky k článku:

Jméno: Samuel Jirsák
e-mail: samjirsak@seznam.cz
Předmět: Nezdar ale neva

Pane Endlere, dnes jsem poprvé pátral po kříži Aničky Richterové. Právě tak, jak popisujete, jsem si při stoupání zarůstající pasekou představoval, jak tudy plačky klopýtala, nekonečně dlouho, až svůj boj vzdala. Sám mám dvouletou dcerku, takže při tom pomyšlení se mi svírá srdce. Zde se dočítám, že pomoc patrně dorazila jen těsně pozdě. To je nešťastné. Nakonec jsem v hledání nebyl úspěšný, ale nelituji. Musím si něco nechat i na příště. Ostatně jiné zářezy mi to dnes vynahradily.

Vzkaz vložen dne 16.11.2009 v 19:42:20 [Odpovědět na příspěvěk]

Jméno: Herbert Endler
e-mail: endler@volny.cz
Předmět: Anička

Dobrý den pane Jirsáku, děkuji za hezký příspěvek i když jste tentokrát pomníček nenalezl. Osobně si myslím, že právě ono hledání je to nejkrásnější... Takže přeji příště hodně štěstí a věnujte Aničce tichou vzpomínku i za mne. HE

Odpověď vložena dne 18.11.2009 v 07:13:40 Odpovědět na příspěvek

Jméno: Matěj
e-mail: 
Předmět: Anička

Já dnes to místo našel. V Jizerkách jsem už došel k tolika pomníčkům, ale tenhle je opravdu zvláštní. Musím se pořád ptát, co Aničku nutilo jít stále dál a dál do kopce.

Odpověď vložena dne 25.4.2010 v 21:22:27 Odpovědět na příspěvek

---