Kamenný kříž v Lukášově

Aby obyvatelé Lukášova nemuseli nadále pochovávat své zesnulé v sousedních Rýnovicích, od nichž se roku 1897 odtrhli, založili si v roce 1900 vlastní hřbitov. Místu, které si pro něj vybrali, se tehdy říkalo Hiebelkippe*.

Nemohli samozřejmě tušit, že začínající nové století přinese tolik lidského utrpení a tolik zvratů. Přineslo též poválečné vyhnání německých obyvatel Lukášova a později i zrušení a likvidaci jejich hřbitůvku. Srovnány se zemí byly staré rovy i kaple, náhrobky byly odvezeny kdovíkam…

Dnes stojí na jeho místě pomník mající podobu žulového kříže. Když jsem nedávno připravoval texty pro knihu Jablonec – město nad Nisou, chtěl jsem k fotografii kříže připojit pár informací. Přitom jsem zjistil, že není nijak snadné je dohledat. Kde se tedy lukášovský kříž vzal a kdo byl iniciátorem jeho postavení? Na to se pokusím odpovědět v následujících řádcích.

V roce 1996 se na město Jablonec nad Nisou obrátil pan Franz Rieger se žádostí o souhlas s umístěním památníku na zrušeném hřbitově. Žadatel se 22. září 1908 v Lukášově narodil a po odsunu v roce 1946 se nakonec usadil v jihoněmeckém Esslingenu. Po pádu železné opony se stal významným donátorem svého rodiště a bezprostředního okolí. Zejména jeho zásluhou byl v Rýnovicích v letech 1995–98 opraven a před demolicí zachráněn hrázděný Dům česko-německého porozumění**. Franz Rieger zemřel 20. října 2006 ve věku 98 let.

Záměr postavit v Lukášově důstojnou památku připomínající místo posledního odpočinku německých předků schválila městská rada 24. října 1996. Poté lukášovští rodáci, žijící vesměs v Německu, uspořádali finanční sbírku, během které se jim podařilo shromáždit na tři tisíce marek, a nechali dílo vyrobit. Dne 23. září 1999 vyjádřila městská rada usnesením č. 217/99 dodatečný souhlas s umístěním pomníku, který byl již 1. června roku předchozího odhalen.

Památník zhotovený firmou Ligranit patrně v ruprechtickém lomu je vytesán z jednoho kusu žuly. Kříž je hrubě opracovaný, 160 cm vysoký a 130 cm široký, jeho tloušťka je 75 cm. Prostranství před ním bylo vydlážděno kamennými deskami, v okolí byly vysazeny keře. Působil tak důstojně a svým způsobem i neobvykle.

Autorem původního návrhu byl další lukášovský rodák – německý sochař Karl-Heinz Schamal, jenž se narodil v rodině pasíře a zlatníka v roce 1929. Dětství prožíval sice skromně, zato však v tvůrčím prostředí řemeslně a umělecky orientované rodiny. V letech 1943–46 se v Liberci vyučil kameníkem, pak ovšem museli i Schamalovi svůj domov opustit. Nový našli ve městě Jüterbog v Braniborsku, tehdy v sovětské okupační zóně Německa (od 7. října 1949 NDR). Na tamní Goetheho škole Karl-Heinz složil maturitní zkoušku.

Nadaný Schamal pokračoval v letech 1950–52 ve studiích na Vysoké škole výtvarných umění v Berlíně a následně se stal žákem a spolupracovníkem profesorů Gustava Seitze a Fritze Cremera. Od roku 1967 pak sám přednášel na Vysoké škole umělecké v Berlíně-Weissensee. V NDR se Schamal stal uznávaným sochařem a jeho převážně figurální díla z bronzu nebo i pískovce zdobila přední místa. Setkat se s nimi můžeme dodnes zejména v různých částech Berlína, ale i v dalších městech. Jeho dosud posledním výtvorem, odhaleným v roce 2013 ve městě Luckenwalde, je socha Der Pfeifer (Pištec). Dnes žije tvůrce lukášovského symbolu ve Werbigu, části střediskové obce Niederer Fläming. Jestli by se ale Karl-Heinz Schamal k lukášovskému kříži dnes přihlásil, tím si nejsem jistý – jeho návrh prý zdejší kameníci velmi výrazně pozměnili…

Od odhalení kříže uplynul delší čas. Srovnáme-li fotografii z roku 2000 se současností, musí nás napadnout, že na pietní místo nejspíš všichni zapomněli a jeho důstojnost postupně zaniká. Dlažba se ztrácí v trávě, keře leží již delší dobu na hromadě suchého klestí. Na díle není žádný nápis a nedovíme se o něm nic ani z nějaké informační tabulky. Neznalí kolemjdoucí netuší, proč se tady nachází.

Město, na jehož pozemku se památník nalézá, by se – dle mého názoru – mělo o taková místa starat lépe. Tím spíš v Lukášově, odkud byl městem v polovině 90. let necitlivě a snad jen z neznalosti odpovědných přemístěn pomník padlých z 1. světové války (po roce 1945 „přeměněný“ na pomník osvoboditelů) do jabloneckého Parku generála Mrázka. Pomocnou ruku by možná mohl podat i Spolek Patron. 

Jak známo, dojde v nejbližších letech k napřímení a rozšíření hlavní silnice od Kunratic do Rýnovic. Dle projektu by se však neměla stavba někdejšího hřbitova přímo dotknout. Zahloubený a přemostěný zářez silnice projde severně odtud a protne stávající alej. Ta zde byla vysazena ve 20. letech minulého století.

* – Slovem Kippe se v nářečí označovalo malé návrší nebo kopeček. Na některých novodobějších mapách najdeme v tomto prostoru název Na Hřebenu.

** – Kromě výstav a kulturních akcí se v něm dnes nachází i Kavárna Franze Riegera.

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

Příspěvky k článku:

Doposud nebyl žádný příspěvek vložen.