Svatojánský kult na Frýdlantsku

Před několika týdny jsme psali o přemístěné soše svatého Jana Nepomuckého v Mníšku u Liberce. Zatímco sochu v Mníšku můžeme zařadit spíše na Liberecko, není bez zajímavosti, že se s četnými stopami svatojánského kultu setkáme i na Frýdlantsku. Světec, který je mimo jiné i patronem vod a ochráncem před povodněmi, chránil svojí přítomností nejednu obec a nejeden most před přívalem vod, které se čas od času vylily z břehů. Kraj v povodí řeky Smědé byl povodněmi těžce zkoušen odedávna a velká voda zde lidem mnohdy brala majetek, domovy a nezřídka i životy. I proto si pak skrze Jana Nepomuckého prosili přízeň nebes a přírody.

Památku na svatého Jana Nepomuckého najdeme na Frýdlantsku ve volné krajině (opomíjíme světcovy připomínky v interiérech) celkem devětkrát. Většinou se jedná o stylizované barokní sochy, přičemž žádný jiný světec není v regionu Frýdlanska tak často zastoupen. K devíti sochám musíme připočíst ještě klasicistní kapli sv. Jana Nepomuckého z roku 1797 v Černousích.

Zaměříme-li se pouze na sochy, můžeme se za pěti z nich vydat proti proudu řeky Smědé. Jana Nepomuckého potkáme hned ve Frýdlantu u mostu přes Smědou u pivovaru; socha zde byla vztyčena zásluhou hraběnky Johanny Emerenciany Gallas. V Hejnicích lze na světce narazit hned třikrát. Přímo na mostě přes Smědou ve směru na Ferdinandov je socha z roku 1722. Původně stávala u kapličky poblíž hotelu Zur Sonne (U Slunce) a na most byla umístěna, po intermezzu v roští a v zahradě kláštera, až v devadesátých letech 20. století. Dalšího hejnického Nepomuka najdeme ve skupině světců před průčelím baziliky Navštívení Panny Marie. Nedaleko odtud, ve Ferdinadově, se u domu č. p. 245 v sousedství hřbitova nachází třetí nepomucká socha. Půjdeme-li podél Smědé dále do hor, čeká na nás Jan Nepomucký ještě v Bílém Potoce. Zde stojí pod ochranou dvou lip při červeně značené turistické cestě na Smědavu. Sochu světce nechal v roce 1767 zhotovit místní rychtář Jan Kašpar Krause před svým domem č. p. 15.

V Novém městem pod Smrkem najdeme Nepomuka před katolickým kostelem svaté Kateřiny. Toto stanoviště není původní, přemístěn sem byl v roce 1906 z náměstí, kde musel ustoupit vznikajícímu pomníku císaře Josefa II. Donátorkou novoměstské sochy byla v roce 1770 měšťanka Apollonia Röslerin. Památka byla v roce 2015 opravena a 29. května 2016 znovu vysvěcena. Za dalšími svatojánskými sochami už musíme hlouběji do frýdlantského výběžku. Nejvzdálenější z nich objevíme v Pertolticích. Zdejší „Bílý Jan“ prý v průběhu třicetileté války uchránil obec před nájezdy švédských vojsk. Další svatojánskou sochu najdeme pod dvěma lipami při silnici z Bulovky na Dolní Oldříš a přehlédnout nejde ani ta, kterou na štíhlém podstavci spatříme v Dětřichově při odbočce ze silnice I/13 do centra obce.

Odpověď na otázku, proč se svatý Jan Nepomucký objevuje na Frýdlantsku v tak hojném počtu, jsme se již pokusili zodpovědět v úvodu tohoto článku – byly to pravděpodobně téměř každoroční povodně na Smědé a jejich přítocích, a ochrana před nimi, kterou měl tento světec zajišťovat. V 18. století však Jan Nepomucký, tehdy již svatý, doslova sám zaplavil českou krajinu. Proč vůbec a proč právě tehdy? Pro odpověď na tuto otázku se musíme podrobněji podívat na Janův život.

Jan z Pomuku, také Johánek z Pomuku čili Jan Nepomucký, nebo také Jan z Nepomuku jsou varianty jména historicky doložené osoby. Narodil se v roce 1340 v Pomuku (dnešním Nepomuku nedaleko Plzně), studoval právo na Univerzitě Karlově v Praze a církevní právo v italské Padově. V roce 1389 jej arcibiskup Jan z Jenštejna jmenoval generálním vikářem svatovítské kapituly v Praze. Na tomto postu byl zapleten do mocenských sporů krále Václava IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna o jmenování biskupů. Jan, jako osoba, která potvrdila volbu nového kladrubského opata, se proto dostal do nemilosti krále. Některé teorie uvádějí jako možnou příčinu královy nenávisti vůči Janovi i skutečnost, že Jan byl zpovědníkem královy manželky Žofie a odmítl vyzradit její zpovědní tajemství. Faktem zůstává, že Jan Nepomucký byl umučen 20. března 1393 na staroměstské rychtě (historické prameny uvádějí opalování boku samotným králem Václavem IV.). Jeho tělo bylo zašito do pytle, již mrtvé svrženo z Karlova mostu a o necelý měsíc později nalezeno na pravém břehu Vltavy. Pohřben byl přímo v katedrále sv. Víta na Hradčanech.

O 300 let později Jan Nepomucký se stal populárním světcem, v rukou katolické církve byl však částečně zneužit k oslabování kultu ještě věhlasnějšího, ovšem reformního mučedníka Mistra Jana Husa. V době naplno probíhající rekatolizace českých zemí na přelomu 17. a 18. století bylo nutné vytvořit nový kult, který by byl dostatečně silný na to, aby překonal kult Husův a rehabilitoval český region v očích katolické veřejnosti. Jan z Pomuku – poctivý církevní úředník a téměř Husův současník, se tak ne svojí vinou stal tváří katolického pohledu na svět a doslova nejpopulárnějším světcem českého baroka. Tato popularita díky vytvořené legendě (zásluhu na ni má především Bohuslav Balbín) přesáhla hranice Čech a přetrvala dodnes – ze všech českých svatých světců jej jako jediného spolehlivě identifikují i bezvěrci.

Jak již bylo uvedeno v článku minulého čísla časopisu Patron, roku 1721 byl Jan z Nepomuku blahořečen. Tomu předcházelo sestavení zvláštní komise, která se sešla při exhumaci jeho ostatků. V lebce byl tehdy nalezen neporušený jazyk. Tento fakt byl posouzen jako zázrak a právě díky němu byl Jan Nepomucký roku 1729 prohlášen za svatého. V sedmdesátých letech 20. století však české antropologické kolegium zjistilo, že se nejednalo o jazyk, ale zachovanou mozkovou tkáň. Vědci také určili okolnosti úmrtí českého mučedníka. Příčinou smrti bylo krvácení do mozku způsobené opakovanými údery tupým předmětem do hlavy, nikoli smrt utopením. Dále byla prokázána zlomenina lopatky, vykloubení ramen a četné zlomeniny v obličeji.

Pro svou mučednickou smrt se Jan Nepomucký stal symbolem mlčenlivosti, strážcem mostů a tajemství, patronem právníků, lodníků, vorařů a mlynářů. Lidé uctívali svatého Jana i jako ochránce před povodněmi. Proto bývá často osazován na mosty či k potokům a studánkám. Možná není tak podstatné, že historický Jan pravděpodobně nikdy nezpovídal českou královnu, a zda byl či nebyl uměle vytvořen jako katolická náhražka za heretika Jana Husa. Legenda, stejně jako historická skutečnost, totiž má své legitimní místo v českých dějinách a mlčenlivý světec zůstává součástí naší historie, naší identity a naší krajiny.

 

p.s. s některými ze svatojánských památek Frýdlantska se můžete seznámit prostřednictvím našeho spolkového výletu: http://spolekpatron.cz/novinka-515

 

Popisky k fotografiím:

 

01 – Svatojánská plastika u frýdlantského pivovaru na kresbě Karla Liebschera z druhé poloviny 19. století

02 – Hejnický most přes Smědou zdobí svatý Jan Nepomucký teprve necelých 30 let

03 - Nepomucký před bazilikou v Hejnicích ukazuje typicky byrokní esovité prohnutí

04 - Svatojánskou sochu najdeme i ve Ferdinandově, nedaleko místního hřbitova.

[ Vložit příspěvek do diskuze ]


Příspěvky k článku:

Doposud nebyl žádný příspěvek vložen.

Výstavy

Pátek 01.01.2016

V roce 2016 nebudeme vystavovat. Proč?

Výstava potrvá do 31.12.2017

{všechny záznamy}

Spolek pořádá

V nejbližší době se nekonají žádné akce.

{všechny záznamy}