O kopci Výhledy

Nejsou výhledy jako Výhledy.

Tringulační kámen na kopci Výhledy (foto Herbert Endler)

Úvodem několik citací:

Na mapě německého generálního štábu nazýván "Jickelsberg". Tento jest výběžkem Jizerských hor a vyznačuje se nádherným rozhledem s minimální námahou při výstupu. Sestává převážně z žuly (na území Saska), kromě toho vykazuje na svém JV vrcholu (na české straně) také čedič, který zde prostupuje v nepravidelných sloupcích s příměsí žuly. (Führer durch das Jeschken-und Isergebirge...)

Žulové podloží Jizerských hor bylo v třetihorách prolomeno na několika místech čedičem (např. Bukovec na Jizerce, Zámecký vrch ve Frýdlantu nebo Buková hora u Jiřetína p.B.) a pochopitelně i málo známý a navštěvovaný vrch Gickelsberg-Výhledy nad Horním Vítkovem. Na vrcholu tohoto kopce probíhaly - až na výjimku po dobu sedmi let - vždy hranice dvou zemí. Kdysi to byla hranice rakousko-saská, později československo-německá a v současnosti česko-polská. (Jeschken-Iser-Jahrbuch)

Výhledy čili Kohout (569 m), výrazný vrchol nad obcí Horním Vítkovem v hraničním hřebeni, kterým na západě vyznívají Jizerské hory. Stávala zde turistická chata. (Turistický průvodce ČSSR)

Tolik tedy citace.

Když jsem s přítelem Jiřím Pavelkou z Raspenavy vyrážel dne 20.července 2001 od Horního Vítkova na vrchol Výhledů, nevěděl jsem ještě ledaco o historii našeho cíle. Přítel Jiří mi pouze "sdělil", že mu kdysi kdosi "sdělil", že na vrcholu Výhledů je nějaký památný kámen - asi na Františka Josefa. "Proč ne, povídám mu, když už jsme tady mrkneme se nahoru"! Jen ta blížící se bouřka se mi nelíbila. Ale na tu také dojde! Nejdřív trocha té historie...

Z minulosti víme, že se na jeho vrcholu nazvaného Gickelsberg (někdy psáno Gückelsberg), Výhledy, Kohout či polsky Goślarz těžil čedič na stavbu silnic v okolí, ale vzhledem k tomu, že se jedná o kopec na hranicích různých zemí nelze nevzpomenout ani dobu pašeráků a jejich pronásledovatelů - celníků. Četl jsem, že ke vzájemným potyčkám docházelo často a dokonce tekla i krev! Posledně jmenovaní - celníci - bývali častými hosty v restauraci postavené roku 1873 na vrcholu Výhledů. Pokaždé se vmísili mezi návštěvníky a snažili se něco vyzvědět o dalších plánech pašeráků. Pan hostinský byl samozřejmě také podezřelý - už kvůli velkému ruksaku, který vlastnil. Tvrdil sice, že s ním chodí pro zásoby, ale celníci věděli své a v duchu si určitě mysleli: "Jo pro zásoby - to jistě, ale na kterou stranu kopce!?" A tak tabák ani kořalka v restauraci nikdy nechyběly - a hostům - těm bylo srdečně jedno odkud pocházejí. Mimochodem - s panem hostinským to ale stejně nakonec nedopadlo dobře: Byl roku 1897 zasažen bleskem ve svém pokoji a na místě usmrcen.

Jiná vzpomínka na kopec Výhledy se váže k roku 1772. V té době se konala stávka 200 libereckých učňů řemesla plátenického. Jejich mistři se zdráhali splnit oprávněné požadavky tovaryšů a proto vstoupili do stávky. Začali tím, že po dva týdny nechodili do práce, poté další dva týdny setrvali na Hlubockém hřbetu kam se ukryli před slídícími husary. Když se ani tam už necítili v bezpečí přesunuli se na Výhledy - do blízkosti zemských hranic. Netrvalo zase tak dlouho a husaři je vyslídili i tady. Tovaryši přešli tedy hranice a po celý rok se zdržovali v exilu. Usídlili se v dnešním Burkersdorfu u Ostritz v Německu. Nakonec dosáhli toho, že liberečtí mistři ustoupili jejich požadavkům načež následoval triumfální návrat tovaryšů přes Ještědský hřbet do Liberce.

Pěkné a zajímavé - co říkáte? V této chvíli ale už stoupáme na vrchol kopce - jistě, že ne po značené cestě, ale raději rovně nahoru! Prima věc takový nápad - zvláště když se prodíráte mlazinou borovic, smrčků a všelijakých listnáčů prorostlých ostružiním! Dokonce tam padlo i něco jako "zasr... kopec!" Nicméně dosahujeme vrcholu. Setmělo se tak, že je nutno fotit s bleskem, který nemám s sebou! Ale i tak si poradíme.

Co je důležitější - skutečně se tady válí opracovaný "pomník" ze žuly asi tak 2 m vysoký - kdyby stál! Kdosi jej však kdysi povalil tak šikovně, že se nápis (pokud tam nějaký je) nachází na straně položené na zemi. "Pomník" je sakramentsky těžký a nedá se sním hnout bez použití nějaké páky. Naštěstí je tu takový nepořádek, že nacházíme lešenářskou trubku, která se v okamžiku mění v "pajcr". Abych nezapomněl - mezitím začalo pršet a hrom bije. Trubka klouže, kámen je dost zapadlý v zemině, síly docházejí...

Detail tringulačního kamene na kopci Výhledy (foto Herbert Endler)

...poslední "zabrání" - a přeci se převrací! Jaké je naše překvapení, když skutečně vidíme nějaká písmena vytesaná do čelní strany kamene. Honem "opucovat" a luštit písmeno po písmenu. Konečně sestavujeme celý text:

STATION
GÜCKELSBERG
DER
KÖN.= SÄCHS.
TRIANGULIRUNG
1864

Poznámka: Ve slově "Triangulirung" by mělo být správně německy "Triangulierung" - ale myslím, že tam skutečně je pouze písmeno "i" bez "e".

Tak vida! Žádný Franz Josef, ale nádherný triangulační (hraniční) kámen; volně přeloženo jako:
"Stanice Výhledy - triangulační bod království saského".
Promokli jsme a kámen necháváme kamenem. Honem dolů pro suché věci, které máme v autě. Cestou ale déšť náhle jak přišel tak i ustal - je po bouřce. Všechna strádání jsou zapomenuta - byl to bezva výlet!

P.S.
Určitě se sem vrátím a musím na tomto místě vyslovit svoji neodbytnou myšlenku: "Co kdybychom tento kámen společnými silami znovu postavili?"

Text a foto Herbert Endler,
člen spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.
Prameny:
"Führer durch das Jeschken-und Isergebirge..." von Franz Hübler z roku 1902; strana 512
Jeschken-Iser-Jahrbuch 1982 str.: 90-92
Turistický průvodce ČSSR, Jizerské hory 1983, svazek 15, strana 318
vlastní archív autora


[ Vložit příspěvek do diskuze ]


Příspěvky k článku:

Jméno: honza
e-mail: 11preisler@seznam.cz
Předmět: výhledy

rád s obnovou pomohu honza

Vzkaz vložen dne 16.12.2014 v 09:36:45 [Odpovědět na příspěvěk]

Výstavy

Pátek 01.01.2016

V roce 2016 nebudeme vystavovat. Proč?

Výstava potrvá do 31.12.2017

{všechny záznamy}

Spolek pořádá

V nejbližší době se nekonají žádné akce.

{všechny záznamy}