Setkání u Krömerovy boudy

Před nedávnem si veřejnost připomněla 100 let od protržení přehrady na Bílé Desné. Ke stoletému výročí protržení přehradní hráze zorganizovali manželé Christa a Walter Gradlovi z německého Künzellu s několikaměsíčním časovým předstihem rodinné setkání na místě poznamenané stopami svých předků.  Dne 27. května 2016, se u Protržené přehrady sešla početná společnost – potomci Josefa Krömera a jejich rodinní příslušníci. Jak známo, antonínovský učitel Josef Krömer se ve dvacátých letech minulého století zasloužil o postavení chaty zvané Krömerbaude – Krömerova bouda. Z ní ale do dnešní doby zůstaly stát pouhé základy, které byly ještě v létě roku 2013 zarostlé bujnou vegetací, a pokud si jich někteří z kolemjdoucích povšimli, sotva tušili, oč se jedná.

Malá změna nastala v roce 2006, kdy paní Christa Gradl, rozená Krömer, vnučka, antonínovského učitele, iniciovala upevnění první pamětní tabulky, která dříve oblíbenou chatu připomínala. Velká proměna pak přišla ve druhé polovině roku 2013, kdy byl prostor bývalé přehradní hráze odlesněn do podoby blízké v době po katastrofě.

Měl jsem tu čest i tentokrát celou skupinu doprovázet. Za krásného počasí jsme vyšli z Josefova Dolu a přes Mariánskohorské Boudy jsme dorazili na místo. Na tvářích Gradlových, kteří byli naposled u Protržené přehrady v čase, kdy tady ještě stál vysoký les, bylo znát jisté překvapení, a to i přesto, že jsem jim předem poslal srovnávací fotografie někdejšího a současného stavu. Z nich je patrné, že v době, kdy zde Krömerovi nabízeli občerstvení i ubytování, bylo okolí hodně blízké tomu dnešnímu.

Cestou jsem se dověděl spoustu zajímavostí. Například to, že se přímo v Krömerově boudě, tedy v srdci Jizerských hor, narodila 13. června 1927 starší sestra Christy Gradl, dnes devětaosmdesátiletá paní Susanne Dobisch. Ta ale rodinnému setkání přítomna být nemohla, její zdravotní stav jí to bohužel již neumožnil. Setkání se naopak zúčastnil synovec Gradlových, poslední nositel jména Krömer. Ten mi sdělil, že s ním jednou jejich rod po meči vymře.

Učitele Josefa Krömera nepřímo připomíná i stará škola v Karlově, dnes rekreační objekt. Josef v ní po jejím postavení po roce 1900 dvě desetiletí vyučoval v jediné třídě karlovské děti. Poté byl již zkušený kantor jmenován řídícím učitelem v Antonínově.

Přítomní se radovali, že při rozsáhlých úpravách okolí bývalé Krömerovy boudy a stavbě nového pohledného kiosku zůstal zachován blok s pamětní deskou, a že Josef Kuna, člen Spolku Patron, zajistil loni jeho zpevnění. Příjemným překvapením pro všechny byl i nový štít nad vstupem do kiosku, nesoucí nápis „Útulna – Krömerova bouda“. Zatímco dospělí posvačili u kiosku, děti zkoumaly vstup do spojovací štoly s přehradou na Souši. Poté jsme prošli po upravené stezce s novým mostem přes Bílou Desnou, prohlédli si šoupátkovou věž i přepad přehrady, který během necelého roku, kdy přehrada zadržovala vodu, patrně nestihl najít uplatnění, a vrátili jsme se do Josefova Dolu.

Popisky k obrázkům:

01 – Protržená přehrada s Krömerovou boudou na grafice desenského výtvarníka Adolfa Schnabela (archiv autora)

02 – Oskar, syn Josefa, a Ludmila Krömerovi s dcerkou Susanne a dnes již nežijícím Hansem (archiv rodiny Gradl)

03 – U bývalé a nové Krömerovy boudy se sešlo 14 potomků Josefa Krömera (archiv rodiny Gradl)

04 – Oběti katastrofy z 18. září 1916 připomíná na desenském hřbitově udržovaný hrob (archiv autora)

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

Příspěvky k článku:

Doposud nebyl žádný příspěvek vložen.