Zimmermannův pomníček

Byl to vlastně první pomníček, který jsem vyhledal dne 15. května 1977 na popud "Knihy o Jizerských horách" od Miloslava Nevrlého. Od té doby jsem ještě mnohokrát prožíval nádherné chvíle hledání v nejskrytějších koutech Jizerských hor, abych nacházel další svědky lidských osudů a příběhů dávno zašlých časů...
Jednoho nedělního rána, bylo to 12. února roku 1905, šli za svou obvyklou prací dva přátelé - dřevorubci z Josefova Dolu. Bylo kolem osmé hodiny ráno, když Vendelín Zimmermann a Berthold Streit zamířili od posledních domků obce k lesu, směrem do 47. lesního oddělení karlovského polesí. Tam, nedaleko levého břehu Jeleního potoka, byly složeny kmeny do kužele, ze kterých bylo nutno odházet sníh, aby mohly být nazítří dopraveny do údolí k dalšímu zpracování. Oba přátelé vykonávali tuhle práci již mnohokrát a dalo by se říci, že nebyli žádnými nováčky, kteří by cokoli zanedbali. Další sled událostí jsem vyčetl z dobových novin "Jablonecký denník" ("Gablonzer Tagblatt") s daty 14. až 19.2.1905. Zprávy v novinách začaly článkem o neštěstí a končily poděkováním pozůstalých za projevy soustrasti. Vraťme se ale k našim dvěma přátelům, kteří mezitím odkryli část kužele narovnaných kmenů. Kmeny byly obaleny sněhem a ledem, ruce i nohy po nich klouzaly, řetězy pod nimi nebylo možno provléknout - je nutno znovu vzít lopaty do rukou...
Vendelín Zimmermann zaťal svoji sekeru s dlouhou násadou do nejbližšího kmene a zavolal na Streita, aby mu podal lopatu. Ten udělá pár kroků, když za sebou slyší zvuk pohybujících se kmenů. S hrůzou se otáčí a vidí, že se celý kužel kmenů sesunul - a jeho přítel Zimmermann zůstal někde pod tou hromadou klád a sněhu! Streit začíná horečnatě s pokusy odstranit sníh a kmeny, zoufale křičí, hledá přítelovo tělo. Brzy zjišťuje marnost svých zoufalých pokusů - síly jednoho člověka nemohou stačit na hromadu sesutých kmenů. Běží, spíše klopýtá, padá, znovu vstává s jedinou myšlenkou: Přivést pomoc a zachránit přítele!
Později, po déletrvajících záchranných pracích, po odstranění kmenů - je konečně nalezeno tělo nešťastného Vendelína Zimmermanna. Jak se později ukazuje byl okamžitě mrtev a příčinou jeho smrti byla právě ona sekera, kterou zaťal do kmene krátce předtím, než se celý kužel dal do pohybu. V okamžiku pohybu kmenů byl Zimmermann zasažen tupou stranou sekery a tento úder mu roztříštil lebku s následkem okamžité smrti!
...mnoho párů očí se tento den dívalo k lesu z chalup na konci obce. Byly mezi nimi i oči patřící jeho ženě a dítěti... Zlá zpráva se k nim již donesla, ale v koutku duše stále byla naděje: Možná, že je jen zraněn, že žije. Pak vyšli z lesa chlapi co pomáhali při vyprošťování Zimmermannova těla zpod kmenů. Už způsob jakým šli, beze slov, hlavy skloněné k zemi, ústa sevřená, svěšená ramena - dával jasně najevo všem, kteří se jim dívali vstříc: Je po všem! Nedalo se nic dělat! Neseme jeho tělo, ale jeho duši - jeho duši jsme tam museli nechat, ta zůstala v jizerských lesích navěky...
Jen hrubě tesaný žulový balvan, s pamětní deskou postavený na místě neštěstí lesnickým spolkem v květnu roku 1914, připomíná dodnes, že:

Dne 12. února 1905 se na tomto místě smrtelně zranil Wendelín Zimmermann z Josefova Dolu čp. 55 ve věku 27. let. Čest jeho památce!

Opravovali jsme před lety Zimmermannův pomníček s Gerhardem Kutnarem a představovali si jak by nám asi bylo, kdyby se jednomu něco stalo a druhý mu nemohl pomoci...
...znám ten pocit. Něco vám svírá hrdlo, dýcháte přerývavě, všechny pohyby jsou rychlé až trhavé, jednáte jako ve snu, chcete co nejrychleji vše vrátit zpět, síly však nestačí a nakonec klesáte sami vyčerpáním a zoufalí, že pomoci již nelze.

Text a foto Herbert Endler,
člen spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.
Prameny:
Nevrlý,M.:"Kniha o Jizerských horách"
Gablonzer Tagblatt 1905 vlastní archív autora

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

---

Příspěvky k článku:

Doposud nebyl žádný příspěvek vložen.

---