Památka Emila Nováka

Dne 13. dubna 2002 tomu bude již 13 let, kdy nás opustil beze slůvka rozloučení znalec Jizerských hor, horolezec, jeden ze dvou autorů znamenité "Topografie skal Jizerských hor", člověk jenž zachránil a opravil spoustu pomníčků v Jizerských horách a tak je zachoval pro generace příští, přítel, Emil Novák z Hajniště u Nového Města pod Smrkem, ve věku 68 let.

Tak, nebo nějak podobně by mohla znít stručná zpráva. V případě Emila Nováka však učiňme výjimku a vzpomeňme trochu více. Předesílám, že nechci a ani mi nepřísluší jakkoliv hodnotit, jen Vás prosím, nechte mne chvíli vzpomínat...

K prvním kontaktům mezi námi došlo bohužel až v únoru roku 1980. Proč bohužel? S člověkem, jakým byl Emil Novák je nutno se znát celá desetiletí a ani potom by nebyly vyčerpány všechny jeho plány, znalosti a předsevzetí, která si na poli vlastivědného bádání vytyčil. Díky jemu jsem se seznámil s lidmi stejně "postiženými" a naše práce v terénu i činnost systematického shromažďování materiálů o jizerskohorských pomníčcích a památkách vůbec, začala dostávat určitý řád a smysl.

Naplno začal nádherný čas objevování pomníčků dle Knihy o Jizerských horách od Miloslava Nevrlého, horami jsme chodili, nejskrytější kouty prolézali a když jsme se potkali - zaznělo většinou: "... a našli jste už (Neuwingera; Horáčka; Preisslera; Augstena; Schmidt-Gustla; Richterovou; atd.)"? A jestli nebyl dotazovaný pomníček ještě mezi nalezenými - šlo se znovu hledat. Tak to bylo.

Na Emila Nováka budu navždy vzpomínat jako na člověka jenž mne zasvěcoval nejen do tajů pomníčků Jizerských hor, ale do historie tohoto kraje vůbec. Díval se trochu jiným pohledem na věci kolem sebe než většina lidí. Přírodu vnímal způsobem vlastním lidem, kteří v ní žijí, pracují a navíc i rozumějí. Ten dar od Boha každý nemá, přestože si to mnoho lidí myslí. Měl jsem ho svým způsobem doslova rád a to přesto, že některé jeho "kousky" nadělaly jiným lidem snad i vrásky. Jeho svérázné dělení pomníčků na "pravé a nepravé" bylo rozhodující - ty "nepravé" (čert ví jak) nejednou prostě zmizely. Nejenže s odstupem let začínám rozumět, ale někdy se přistihnu, že mám stejnou chuť jako tenkrát Emil...

Myslím si, že jsme si vzájemně rozuměli, předávali jsme si zjištěné novinky o pomníčcích - on z dobových "Frýdlantských" a já zase z "Libereckých novin". Měl, jako každý činorodý člověk, spoustu plánů. Kam všude je nutno se podívat, zda podle nalezeného křížku na staré mapě je dodnes na onom místě pomníček; jestlipak dle starého příběhu z knihy byl někdy postaven pomníček na místě neštěstí; jestli někdo nezničil či neukradl některý ze stávajících pomníčků; kolik jich budeme muset letos opravit - atd. Jenomže...

... jenomže začátkem dubna 1989 mi zavolal přítel z Hajniště - jestli jsem už slyšel co se stalo? A pak mi sdělil tu smutnou zprávu o nehodě pana Emila Nováka s tím, že je Emil v nemocnici a zápasí o život. Později mi přišla poštou obálka, která nebyla nadepsána tím pro mne důvěrně známým písmem, ale rukou nejistou, rukou člověka zdrceného osudem sdělujícího hroznou novinu:

"V tichém bolu oznamujeme smutnou zprávu, že ve čtvrtek dne 13. dubna 1989 po tragické nehodě ve věku 68 let nás bez rozloučení opustil pan Emil NOVÁK z Hajniště 96".

Jeho nejbližší přátelé mu později umístili na Věži Grálu - (do jejíž vrcholové knížky se naposledy zapsal dne 1.10.1988, kdy vzpomíná 53. let aktivního lezení, svého 129. výstupu na tuto skalní věž a svých 68. narozenin dne 26. 9.) - pamětní desku, ke které se v den výročí jeho smrti pravidelně vydávám, svíčku zapálím, položím kytičku, posedím a vybavuji si vzpomínky na naše společné výpravy za tehdy ještě neobjevenými pomníčky Jizerských hor.

Text a foto Herbert Endler,
člen spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

---

Příspěvky k článku:

Doposud nebyl žádný příspěvek vložen.

---