Emauzský obrázek

Malebně položené Hejnice byly v minulosti významným Poutním místem. Navštěvovaly je celé zástupy poutníků, kteří přicházeli jako procesí ze všech stran. Jizerské hory tehdy vypadaly poněkud jinak, než jak je známe dnes. Hluboké lesy, skalní rokle a rozsáhlá rašeliniště bez schůdných cest, dravá zvěř a nejednou i dravci v lidské podobě - loupežníci. V procesí se lidé cítili bezpečněji.
Jednou z cest vedoucí na místo konání bohoslužeb v hejnickém kostele byla a dodnes je "Stará poutní cesta" vedoucí ze sedla Hemmrichu - smaragdově zelenými bučinami - do Hejnic. Na křižovatce lesních cest dodnes nalezne poutník kamenná Boží muka opatřená obrázkem a tabulkou s textem. Kdysi (v šedesátých letech) zněl nápis asi následovně: "V těchto místech se říká odedávna "U Emauzského obrázku", podle pomníčku, který tu zůstal po zaniklé poutní cestě do Hejnic." Na původním obrázku prý byli vyvedeni v barvách dva učedníci, kterým se na cestě do Emauz zjevil Pán. Text pod obrázkem prý zněl:

"Pane zůstaň s námi, den se již nachýlil a přichází noc."
Neměl to v minulosti jednoduché Emauzský obrázek: po roce 1945 byl převrácen a "vejpůl přeražen." V padesátých letech to byl pan Franz Hausmann, člověk medvědí síly, který za pomoci přátel a jednoduché kladky vztyčil a důkladně vyspravil shozenou část Božích muk. Dodnes je patrné místo, ve kterém byl žulový kvádr přeražen.
Navštívil jsem toto nádherné místo Jizerských hor poprvé 8. května 1979 a naposledy letos (14.4.1998) - to byl obrázek zrovna na opravě u pana Švajdy - dobrého ducha našich pomníčků a jejich neúnavného opatrovatele. Dlouho tu sedím: na stará procesí poutníků vzpomínám. Odtud jdu směrem na Mlaka, kde je rovněž památka v podobě křížku na stromě...

Dívám se na staré snímky. Jeden z nich, pořízený asi tak v roce 1911 nebo 1912 ukazuje člověka sedícího na pařezu před Emauzským obrázkem. Hlavu má obnaženou, klobouk na klíně. Oblečen v dobovém obleku, bílé košili, vestě a saku s vázankou dívá se do objektivu. Na stromech jsou vidět ukazatele cest a tabulka - zřejmě s názvem místa. Po stranách cesty jsou narovnána polena, čekající na svoz v zimních měsících. Z obrázku na mne čiší klid a pohoda letního dne i místa samotného...


Opět mne napadá, kolik takových krásných míst dosud hory skrývají: nalezl jsem jich několik a na každém - věřte nebo ne - smekám, hlavu skloním, ne že bych byl věřící, ale prostě proto, že se to sluší...

Text Herbert Endler,
člen spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.
Prameny:
Nevrlý,M.:"Kniha o Jizerských horách"
Ročenky horského spolku
vlastní archív autora

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

---

Příspěvky k článku:

Doposud nebyl žádný příspěvek vložen.

---