Kříž Alfreda Fialy

Skromný úvod:
Odbočíme-li ve Ferdinandově na neznačenou cestu, vedoucí po pravém břehu Velkého Štolpichu, dojdeme po cca 500 m k žulovému balvanu se dvěma kusy ohnutého železa. Železo, o průměru cca 20 mm, je násilím ohnutá kulatina, která kdysi nesla kříž na památku smrti sebevraha z Ferdinandova. Říkám-li sebevraha, mám na mysli člověka, který nevěděl kudy dál, všechno to něho nějak padlo a kráčeje místem, které měl rád - rozhodl se tady zůstat navěky...
A kříž, proč ten tu není? Inu jsou to zkrátka někdy věci mezi nebem, zemí a lidskou náturou, že je vysvětlit ani nelze. Koneckonců k čemu by to dnes, po nějakých dvaceti letech bylo, komu by to prospělo?

Pan Alfred Fiala se do Ferdinandova přistěhoval z Desné v Jizerských horách. Někdy po vánocích v roce 1975 řekl rodině, že zase jednou půjde k setře do Bílého Potoka, kam chodil častěji. Odešel tedy jako jindy a nikdo se po něm v následující dnech tudíž nesháněl. Na Silvestra dopoledne našli turisté z Německa na pravém břehu Velkého Štolpichu oběšeného muže. Oběšenec visel na vyvráceném smrku, který byl zaklesnutý o vedle stojící strom. Turisté spěchali do vesnice, aby informovali o hrůzném nálezu. Zašli do hospody "U Cimpla", kde se náhodou nacházeli sousedé pana Fialy a s nimi se i k místu neštěstí vrátili. Pan Fiala, kterému bylo 65 let po sobě nezanechal žádný dopis na rozloučenou a tak se můžeme dnes jen dohadovat co bylo příčinou jeho tragického rozhodnutí. Snad podlehl depresi vyplývající z času Vánočního, ponurého počasí, lesu a samoty, která jej prý tížila... Pohřben byl v Desné v Jizerských horách a někdy v roce 1976 mu sousedé na místě smrti zasadili do skály železný kříž s iniciály A.F.

Skromný dovětek:
Vyhledal jsem místo smrti Alfreda Fialy se zbytky odstraněného kříže dne 15.3.1981 a zajímal se proč byl kříž odstraněn!? Ani dnes (po cca 17. letech) mi nepřísluší zaujímat stanoviska, činit závěry, soudit. Faktem je, že železný kříž na místě sebevraždy Alfreda Fialy, byl dne 9.10.1980 odstraněn. Vím samozřejmě kým a snad i proč, ale na tom již nesejde...
...dne 4.10.1998 byl typický podzimní den. Vzpomněl jsem si po sedmnácti letech na příhodu smrti Alfreda Fialy a spolu s přítelem Janem Podhorou znovu vyhledal toto místo na pravém břehu Velkého Štolpichu. Buky na břehu potoka začínají zlátnout, po zemi je již plno spadaného listí - zlaťáků. Žulové skály jsou tmavošedé, vlhké od nočního deště a potokem spěchají vody Štolpichu nesoucí zprávu o přicházejícím podzimu dále do údolí. Na balvanu, kolem pahýlu kříže sebevraha Alfreda Fialy leží zlaté bukové listí a kolem něho roste kapradí, které má již také podzimní zbarvení a před balvanem v prohlubni dešťová voda - jako ve studánce. Chvíli sedím, naslouchám, přemítám o pohnutkách nešťastného člověka, který si sáhl na život a když odcházím zašeptám: "Doufám, že jsi došel svého vytouženého klidu, míru a spasení, člověče..."

Text a foto Herbert Endler,
člen spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.
Prameny:
vyprávění pana Jiřího Hradila z Hejnic
informace Jana Podhory z Hejnic
vlastní archív autora

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

---

Příspěvky k článku:

Doposud nebyl žádný příspěvek vložen.

---