Výprava na druhou stranu státní hranice

Výprava na druhou stranu státní hranice

V neděli 24. srpna 2008 pořádal spolek Patron pro svoje členy a příznivce výpravu za pomníčky na druhé straně státní hranice.

Ráno jsme za pěkného počasí vyjeli autem směrem na Nové Město pod Smrkem. Vydal jsem se v košili s krátkými rukávy, neboť televizní předpověď počasí slibovala o 20 stupňů tepleji. Po překročení hranice jsme dojeli do lázní Ćzerńawa Zdrój (Bad Schwarzbach). V lázeňském domě jsme ochutnali sklenici dobré minerální vody a poté pokračovali do sousedního většího lázeňského města Świeradów Zdrój (Bad Flinsberg). Lázně Flinsberg jsou mnohem honosnější s bohatě vyzdobeným lázeňským domem, který byl po vyhoření postaven opět ze dřeva ve stylu starodávných kolonád. Uvnitř se nalézá minerální pramen, koncertní sál a na promenádě jsme viděli velikou vzácnost: rozkvetlý filodendron ve velikém květináči. Také jsme prohlíželi starou jeskyni s umělými krápníky, do které se dříve chodilo pro minerální vodu. Pak jsme pozorovali davy svátečně oděných lidí, kteří se scházeli v kostele svatého Josefa, jehož oltář nově zdobí podobizna prvního polského papeže Karola Wojtyly. Za začátek bohoslužby jsme nečekali, ale kostel byl plný již dlouho před začátkem. Už jsme byli téměř u pomníku Hirta a Christa, když jsme z dáli slyšeli vyzvánění zvonů.

Po prohlídce lázeňského města jsme klesali do údolí řeky Kwizy a okolo bývalého nádraží stoupali na protější kopec Haumberg, pod kterým se nachází českým návštěvníkům dlouho nedostupný pomník Hirta a Christa. Nyní jsou všechny rozvalené pomníčky znovuvztyčeny a nápisy obtaženy novou barvou. Mladý les okolo pomníku zestárnul a modřínová alej zmizela. Jako vodítko k nalezení pomníku stále dobře poslouží veliká bříza, která okolní les stále převyšuje. Po návratu na asfaltovou silnici jsme pokračovali ke skalnímu nápisu Graf-Johannes-Fels. Na polských mapách popsáno jako Śwętojanky. Na otázku účastníků, co nápis připomíná, jsem odpověděl takto: V dnešní době se tomu říká „zviditelniti se“. Když hrabě Johannes Schaffgotsch, majitel panství, dal vybudovat novou cestu, udělali mu u ní oslavný nápis na skále. Při zpáteční cestě k nádraží jsme viděli na rozcestí lesních cest svatý obrázek. Domnívám se, že je úplně nový; při dřívějších návštěvách toho místa mně neutkvěl v paměti.

Když jsme vyjížděli z Flinsbergu, hlídač parkoviště nám radil, kde dělají na oběd dobré pstruhy (tu rybí restauraci jsme později viděli), ale hlavně co mě zaujalo, bylo to, že na všech parkovištích hlídač píše lístek přes kopírák a uvede na něm číslo auta. Asi vědí proč?! Naše cesta pokračovala k neuvěřitelně zchátralé Ludvíkově boudě. Když jsme u ni byli loni, říkali jsme, že ji možná vidíme naposledy. Dnes ještě stála smutná zřícenina se zabedněnými okny na horském rozvodí, ale je otázka času, kdy spadne úplně. Přitom to ještě po převratu, když se otevřely hranice, byla hojně navštěvovaná výletní restaurace. Od Ludvíkovy boudy to je k Wenigerovu pomníku malý kousek, ale to už dost pršelo, tak jsme si v bahnitém terénu lesní cesty poprvé vymáchali boty. Pomník již několik roků stojí na lesní pasece a oba kameny jsou v ohrádce vedle sebe. Na pomníku je nápis, že lesník Weniger zemřel jako oběť své pracovní povinnosti. Tenkrát jej nalezl hostinský z Ludvíkovy boudy, když uslyšel výstřely v lese. O půl kilometru dále a na druhé straně silnice stojí málo známý Traupeho kříž z roku 1937 - tedy přibližně z doby, kdy se tzv. Sudetská silnice stavěla. Kříž je původní, ale opatřený novou tabulkou.

Další putování pokračovalo v oblasti Zatáčky smrti, kterou jsme prošli kolem dokola a pak klesali k jeskynnímu systému Uran, ve kterém se ještě za poslední války těžil sirník měďnatý na výrobu kyseliny sírové. Ta se tam stále ještě musí někde vyrábět, jelikož veškeré cisterny dovážené do Stáže pod Ralskem měly polské nápisy. Někdy to táhly tři lokomotivy, jak ty vlaky bývaly dlouhé. Po krátké prohlídce temné jeskyně jsme vystoupali zpátky na turistickou značku a pokračovali na Zbojnické skály (Moltkefelsen) k monumentálnímu pomníku pruského maršála Helmuta Moltke, který byl postaven na této skalnaté vyhlídce rok po jeho smrti. Kousek za pomníkem se nachází ještě jedna menší štola, tesaná ve skále, zatímco Jeskyně uran vypadá jako rozlehlé podzemní dómy v několika patrech. Tam jsme se rozhodli, že pro stále zesilující déšť naše putování předčasně skončíme. Když jsme se vrátili k parkovišti, zbyli jsme tam úplně poslední.

Nazpátek jsme jeli nejkratší cestou přes Harrachov a v Dolním Polubném alespoň z oken auta viděli úplně novou velikou desku se stříbrným nápisem na černém podkladě, nainstalovanou minulý týden na místě malé staré desky u příležitosti 40. výročí obětí mezinárodní bratrské pomoci.

Přestože nám počasí nepřálo a televize lže i při předpovědi počasí, pokládám výpravu za velmi vydařenou. Na závěr vzkazuji ostatním: Choďte na malé čtvrteční schůze, třeba zase nějakou mimořádnou výpravu naplánujeme.

Z čerstvých vzpomínek sepsal Jiří Šourek

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

Příspěvky k článku:

Jméno: Bobeš
e-mail: bob.h@click.cz
Předmět: Názvy

Ahoj, určitě to byl zajímavý výlet, jen se divím tomu urputnému používání německého názvu u lázní Swieradow Zdroj. Chápu, že historicky se to tu mnohem déle jmenovalo Bad Flinsberg, ale asi bych ctil současnou politickou situaci a názvy. Já taky nikde neuvádím, že bydlím v Reichenbergu. Ale jinak dík za dobré čtení a inspiraci. Bobeš

Vzkaz vložen dne 8.9.2008 v 12:08:55 [Odpovědět na příspěvěk]