Výprava za pomníčky v nejdivočejších končinách Jizerských hor

Sobota 12. září 2009 byla pro členy občanského sdružení „Drobné památky severních Čech“, působícího v České Lípě a jejím okolí, dnem slavnostním. Spolek drobných památek Jizerských hor Patron pro ně uspořádal dlouho plánovanou exkursi za pomníčky, které se nalézají v nejromantičtějších a nejdivočejších končinách Jizerských hor, aby si přátelé z nížiny užili pravého horského povětří podzimního dne, kdy se již nad horami snášejí husté mlhy a voda na cestách přes horská rašeliniště je stále studenější.

Na místo srazu v Hraběticích u bývalé hasičárny se zvoničkou dorazily autobusy z Jablonce i Liberce téměř současně. Jednatel spolku Patron přivítal hosty z České Lípy a pomalu jsme vyrazili na prohlídku pomníčků a památných míst Jizerských hor.

Prvním zastavením byla zázračná studánka v Karlově s přilehlým poutním kostelíkem, který se právě trochu opravuje, a bývalým hostincem „U karlovských lázní“. Znovu zazněla srdcervoucí historie rodiny Amlerových, která se z důvodu nepředstavitelné bídy rozhodla pro tragický konec. Dnešní zhýčkaní obyvatelé střední Evropy si už ani neumějí představit, jak těžce se lidem před sto lety žilo. Při prohlídce společného hrobu šesti obětí padla zajímavá otázka: Jak mohli býti pohřbeni na hřbitově, když sebevrahy obvykle ukládali do nevysvěcené půdy? Pokusil jsem se na ni odpovědět takto: Karlovský hřbitov zřejmě patří pod maxovskou kolaturu, přesto pohřeb zajišťoval farář starokatolického vyznání, pozvaný z Jablonce. Možná právě proto, že s tím příslušný římskokatolický farář z Horního Maxova nechtěl mít nic společného.

Z Karlova jsme pokračovali málo známou lesní cestou ke hrázi josefodolské přehrady a připomněli si, že na březích blízkého potoka byla nedávno vyhlášena reservace na ochranu vzácných rostlin. Přehrada je z důvodu připravovaných revizí a oprav vypuštěna asi na polovinu výšky hladiny, což má za následek, že přehrada ukazuje svoje nedbalky a kolemjdoucí se mohou podívat na zbytky staveb, elektrické rozvaděče, kabely, trubky a další pozůstatky stavby přehrady, které byly třicet roků milosrdně skryty pod hladinou vody.

U tabulky Věry Splítkové nedaleko hráze jsme si udělali malou svačinku. Na křižovatce lesních cest jsme připomněli nedaleký Zimmermannův pomník, ale až k němu jsme nešli. Za loveckou chatou „věčného mlčení“ s obrazem svatého Huberta následovala poměrně nudná partie lesních cest až k Jägerovu pomníku na Kristiánovské silnici.

Svažeč dřeva Karl Jäger možná nemusel pod převrácenými saněmi zemřít, kdyby nebyl nadán tak ošklivými povahovými vlastnostmi. Od jeho pomníku jsme mírným stoupáním přešli na průsek, vedoucí na vrchol Černé hory. Tento průsek se jmenuje „Dalekohledový“, protože je v délce několika kilometrů přesně rovný, takže je z jednoho konce na druhý vidět dalekohledem. Dříve tudy vedla zelená značka z Kristiánova na Černou horu.

Z nového haťového chodníku z Černé hory do sedla Holubníku jsme odbočili ke kamennému pomníčku na místě smrti Hanse Simmona. Simmonovi pocházeli z Opavy, později se přestěhovali do Liberce. Devatenáctiletý chlapec se na tomto lesním průseku podřezal a hajný jej nalezl po třech týdnech vykrváceného. Avšak dovolím si napsat jednu osobní vzpomínku: Jednou jsem poseděl u pomníku za teplého letního večera a v rašeliništích tak strašně štípaly malé bahenní mouchy muchničky, že kdyby tam Hans Simmon pobyl tři týdny, mouchy by ho úplně vysály, aniž by se musel podřezávat.

Potom jsme zkusili najít místo, kam Luděk Munzar postavil hrníček a stanovil, že právě tam začíná Kamenice. Místo jsme nenašli; hrníček už má jistě někdo doma a na nové mapě je pramen Kamenice zakreslen trochu jinde. Na tomto místě se také nalézá horské rozvodí: Zatímco z oblasti v první polovině výletu voda teče do Kamenice a do Německa, za sedlem již potoky tečou do Smědé a do Polska.

Nově opravená Bílá smrt v sedle Holubníku z dálky vypadá jako perníková chaloupka, jak pěkně její stříšku pan Pavelka vyzdobil.

Pokračovali jsme po Štolpišské silnici a vyprávěli si, že v lesíku kousek od Exkursní cesty jsou zřetelné základy nějakého stavení. Prý tam ještě před 30 lety stávala bědná lovecká chata. Účastníkům se do mokré trávy na Exkursní cestě nechtělo, ale nově opraveným křížem „U ztraceného pánaboha“ byli nadšeni.

Další zajímavostí byly rudé hvězdy v Černém potoce. Již před dávnými lety znalci pomníčků od Emila Nováka věděli, že někde nad vodopádem existují, ale nikdo je nemohl nalézt. Cesta k Černému potoku a bloudění v jeho korytě je fysicky velmi náročné, proto jsem účastníky předem varoval, aby nebyli zbytečně zklamáni, jelikož výsledek hledání neodpovídá vynaloženému snažení. Do velikého kamene uprostřed potoka je vytesána pěticípá hvězda se srpem a kladivem a německým nápisem „Rudá fronta“.

Nalezení Hütterova kříže byla rutinní záležitost, ale je předpoklad, že kříž v příštích letech zcela zaroste do neproniknutelné houštiny, tak jako tomu bylo v době Hütterovy smrti.

Když jsme překonali definitivně poslední stoupání po úbočí Smědavské hory, dostali jsme se na horní konec Richterovy cesty, která byla vybudována vysoko v horách pro účely stahování vytěženého dříví do údolí. Richterova cesta i tzv. Čínská cesta patří k nejromantičtějším a nejdivočejším cestám Jizerských hor a věřím, že se procházka po nich naším hostům i přes mokré boty líbila. Zastavili jsme se u Richterova kříže na skále v zatáčce Richterovy cesty, tedy v místě na kterém se dávní dřevorubci modlívali, aby jejich nebezpečná cesta do údolí dobře skončila. Také další dřevorubecký Preißlerův kříž ční na vysoké skále nad Richterovou cestou.

Po zkušenosti z poslední návštěvy těchto míst před třemi roky jsem měl starost, jak křižování Richterovy cesty s Čínskou cestou najdeme, ale ukázalo se, že Čínská cesta je trochu vyčištěna od náletových křovin a křižovatka označena rozcestníkem. Další průchod usnadňují kamenní panáčci postavení na nepřehledných místech.

U Schmidt-Gustelova kříže bylo nutno rozhodnout, jak nejrychleji se dostat na nádraží, aby bylo možno stihnout plánovaný vlak. Rychlý sestup Richterovou cestou na červenou značku byl přesto zavržen, a tak jsme pokračovali v plánované trase přes několik zbořených můstků, přes sesuv půdy, přes skálu, na kterou se vždycky lezlo nahoru, ale nyní ji bylo možno po nově vyšlapané cestičce obejít až k místu, kde je již nutno skalnatou strání sestupovat do lesa, kde se nacházejí Augstenův pomník a kříž Aničky Richterové.

Stráň v okolí Augstenova pomníku s v průběhu let stále mění, a tak se stalo, že jsme na rozdíl od zvyklostí kříž Aničky Richterové nalezli dříve a účastníci se již nechtěli vracet nahoru k Augstenovi, proto se u Augstenova pomníku sešli jenom čtyři lidé.

Přestože jsme cestou viděli mnoho hub i krásných velkých hřibů, museli již všichni pospíchat na nádraží a proto jsme rychle sestupovali strání okolo hřbitova přes ohrady s kravami a ovečkami, ze kterých jsme se nemohli vymotat a tak jediné řešení bylo prolézt dírou v plotě přímo na místní hřbitov. Na hřbitově zaujal pozornost hrob Áchyma Šipla, který má nový kříž v lese mezi Bílým Potokem a Libverdou. U kostela ještě prohlídka monumentálního pomníku I. světové války a pak už po silnici na nádraží.

Výpravy pořádané pro členy spolku Drobných památek severních Čech v doprovodu několika členů spolku Patron se zúčastnilo celkem 15 zájemců o starou jizerskohorskou historii.

Jiří Šourek

Fotografie z výletu (autorem je Jiří Kühn) najdete ve spolkové fotogalerii

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

Příspěvky k článku:

Jméno: Samuel Jirsák
e-mail: samjirsak@seznam.cz
Předmět: Jagerův pomník

Dobrý den, jsem v poslední době posedlý hledáním jizerských pomníčků jakož i příběhy za nimi se skrývajícími. Zajímalo by mě, jaké ošklivé povahové vlastnosti mohly mít podíl na Jagerově umrznutí pod saněmi. Děkuji za zprávu.

Vzkaz vložen dne 2.12.2009 v 22:43:55 [Odpovědět na příspěvěk]

Jméno: Míša komersová
e-mail: mis.kom@seznam.cz
Předmět: poděkování

Dobrý den přátelé, děkujeme ještě jednou za moc pěkný výlet, budeme dlouho vzpomínat na romantiku v mlze, mokré nohy, cestu divočinou, zapadlé ale nezapomenuté pomníčky a nadšence, kteří se jim věnují. Jakož i na ochutnávku z placatek cestou domů. Moc se nám u vás líbilo, na oplátku vás pozveme k nám do Lužiček, abyste si nemysleli, že ty naše trochu nižší kopečky nemají svoje kouzlo. Opravených křížků a kapliček máme taky dost a dokonce i jeden úplně nový obrázek svatého Jiří, který jsme si vymysleli, nechali udělat a pověsili letos v dubnu . Připravíme pro vás prima výlet s taky takovým skvělým počasím :-))) hezký pozdní podzim všem nadšencům Jizerek přeje Míša Komersová

Vzkaz vložen dne 3.11.2009 v 09:12:33 [Odpovědět na příspěvěk]