Vložit odpověď na příspěvek

28. května 2010 (Boban)

Kříž jsem nenašel a vlastně jsem ho ani nehledal. Šel jsem nazdařbůh od Červených skal na Přední Divočák. Kdesi za Frýdlantem se ohlašovala bouřka (ta mě nakonec na Divočáku dostihla) a civilizace se připomínala jen občasným houkáním vlaku mezi Raspenavou a Bílým Potokem. Krásné bloudění ve svazích Poledníku!

Kříž Františka Pavlise

Poslední výprava Františka P. do Jizerských hor / rok 2003.

I tak by bylo možné nazvat výlet konaný 1.5.2003 spolkem Patron. Měli jsme namířeno do oblasti Červených skal a dál směrem k Svinskému čelu (Přední Divočák). Sraz byl na Hemrichu a odtud se šlo po Viničné až k odbočce staré cesty vedoucí k Červeným skalám. U Červených skal na nás čekal pan František Pavlis (dále jen pan František), který se sem od Hausmanky vydal před námi. Poseděli jsme na padlém smrku u skal a radili se co dál (chtěli jsme se pokusit objevit zaniklou loveckou stezku směřující odtud mezi Přední a Zadní Divočák). Pan František pokuřoval a popíjel své pivečko načež prohlásil, že se mu do této akce moc nechce, ale ještě popřemýšlí. Půjde se podívat na Kozla a Kozlí jehlu (pro nezasvěcené: to jsou horolezecky přístupné skály), nu a potom trochu pocourá kolem a když tak se vrátí domů. To nás nepřekvapilo, protože občas takhle z našich akcí odcházel, aby na nás potom čekal dole v údolí v hospůdce.

My ostatní jsme vytvořili jakousi rojnici a jali se ve svahu hledat již zmiňovanou stezku. Kdo zná tuto oblast lépe, dovede si představit v jakém terénu jsme se pohybovali! Balvany a škvíry mezi nimi – nebezpečné pasti na nohy, statné buky (občas povalené větrem), mladé bukové porosty drásající oděv, občas mokřina… …sem tam jsem na sebe houkli ve smyslu: „našel jsi stezku“? Odpověď na 99,9% zněla: „kdepak, ani náhodou, jsem rád že jsem si nezlomil hnáty“! Nu jak říkám, pěkný terén i akce samotná.

Ale vraťme se zpátky k panu Františkovi, i když toho už není moc co dodat: Naposledy jsem jej zahlédl nějakých 15-20m od sebe kus za Kozlem jak se pohybuje v tomto náročném terénu severního svahu Poledníku. A pak… 1)… pak již jen telefonát paní Pavlisové kolegovi zda s námi na výletu nebyl její manžel – nevrátil se totiž domů! Následuje hlášení Policii, HS, několikadenní pátrání těchto složek i s naší účastí až 11.května je v 9:35 hodin členem HS nalezeno tělo pana Františka, ležící mezi dvěma skalami s ruksakem na zádech. Druhý den (tedy 12.května) je na místo dán provizorní dřevěný kříž a 2.září je zde členy spolku Patron umístěn kříž nový, který je každoročně cílem naší vzpomínky na přítele a kamaráda Františka Pavlise.

Po stopách Františka P. / rok 2009

Ráno 1.května v 8:04 jsem přijel vlakem z Bílého Potoka do Oldřichova v Hájích a odtud jdu na Hemrich – Viničnou cestu. Zastavuji se u pomníčku Effenbergera, Patzelta, pozdravím Golema, vzpomenu smrti pana Hausmanna a odbočím na cestu k Červeným skalám. Cestou vychutnávám krásu a divokost tohoto zachovalého koutu našich hor. Nad Červenými skalami si sednu na padlý smrk, kde jsem v roce 2003 seděl s panem Františkem a zavzpomínám. Dále se odtud snažím jít stejnou cestou, jakou zřejmě šel pan František při své poslední pouti horami. Jdu tedy ke Kozlovi a Kozlí jehle a pak po vrstevnici směrem k sedlu Předního a Zadního Divočáku. Strašný terén, vzpomenu si, jak jsem si v roce 2003 říkal, že sem už tedy nepolezu - a jsem tady zase! Kromě námahy v tomhle náročném terénu není teď o čem psát. Až ve chvíli kdy překračuji první vyschlý potůček (strouhu) zpozorním – byl to již ten první potůček zakreslený v mapě? Za chvíli vím, že nebyl. Terén mi nabízí jít stále trochu nepatrně šikmo vzhůru – a vida – potůček! Tak to je ten první z mapy – vpravo je trochu smíšený porost (buk, smrk) – nu jasně: Tady musí být ukrytá lovecká chata, kterou měl pro její skrytou polohu moc rád pan František. To jsem se tedy dostal pěkně vysoko od místa, které chci navštívit. Dojdu si až k chatě, kde se rychle orientuji a zamířím najisto k místu smrti pana Františka. Na tomto místě se nabízejí dvě varianty: První, že pan František šel tak jako nyní já tj. od Kozla k chatě a pak dolů. Druhá: Pan František šel níže než já po vrstevnici a pak odspodu zamířil k chatě, kterou dobře znal – jenomže k ní už nedošel. Tak to se asi již nikdy nedozvíme...

Obrázek 1	Obrázek 2	Obrázek 3	Obrázek 4

Obrázek 5	Obrázek 6	Obrázek 7	Obrázek 8

Jak přicházím odshora k místu, kde je umístěn kříž na památku smrti našeho přítele a kamaráda – zahlédnu siluetu lidské postavy (nebo to byl vývrat?) – pot mi teče do pálících očí. Není to vývrat, je to přítel Jarda H., který sem přišel přede mnou přes Poledník. Zdravíme se, dáme řeč a za chvíli se vynořují jednotlivé postavy lidí ze spolku Patron, kteří přišli také uctít památku pana Františka společně s paní Pavlisovou.

Obrázek 9	Obrázek 10	Obrázek 11	Obrázek 12

Inu, říkám si, nastal čas se zvednout a jít dál. Loučím se s ostatními a jdu tedy nahoru směrem k Zadnímu Divočáku navštívit Bäumelův kříž. Je krásný den, cestou slyším poprvé letos kukačku, schválně poslouchám kolik mi ještě zbývá ?! Přicházím k Bäumelovu kříži, kde ještě leží zbytek sněhu a usedám opodál na vyhřátou skálu. Odpočívám, vytahuji dobroty z ruksaku a ve vzpomínkách se vracím k události z 21. listopadu roku 1842. Má druhá vzpomínka patří datu 15. září 1921 kdy se jej již podruhé vydali hledat čtyři přátelé za pomoci místního znalce a jak to všechno dopadlo. Dobroty jsou snědeny, propocené tričko na sluníčku uschlo, půjdu tedy dál.

Obrázek 13	Obrázek 14	Obrázek 15	Obrázek 16

Cestou od Bäumela vyhledávám pěkný křížek vytesaný nedaleko odtud ve skále – asi těžko někdy zjistím co má vlastně připomínat – to ale není na škodu když některá tajemství zůstanou navždy nevyluštěna. Jen o kousek níž fotím zajímavou skálu s aplitovou žílou a potom již zamířím JV směrem. Romantickým terénem (žulové skály a čerstvá zeleň buků) sejdu do Bílého (Malého) Štolpichu na Novou poutní cestu. Tady cestou fotografuji letopočet 1869, výklenek se svatým obrázkem a další vytesané místo po nějakém obrázku ve skále. Ještě se zastavuji u vodopádu Malého Štolpichu na krátké osvěžení v ledové vodě a potom scházím do údolí k lidským příbytkům.

Obrázek 17	Obrázek 18	Obrázek 19	Obrázek 20

Obrázek 21	Obrázek 22	Obrázek 23	Obrázek 24

Obrázek 25	Obrázek 26

V půl třetí jsem doma, dělám si pohodlí na zahradě s výhledem na hřebeny Jizerských hor a vzpomínám na příjemně strávený den...

Text a foto: Herbert Endler
Foto paní Pavlisové: Jarda Haufer

Sepsáno v Hejnicích dne 3.května 2009

[ Vložit příspěvek do diskuze ]

Příspěvky k článku:

Jméno: Boban
e-mail: horacek21@seznam.cz
Předmět: 28. května 2010

Kříž jsem nenašel a vlastně jsem ho ani nehledal. Šel jsem nazdařbůh od Červených skal na Přední Divočák. Kdesi za Frýdlantem se ohlašovala bouřka (ta mě nakonec na Divočáku dostihla) a civilizace se připomínala jen občasným houkáním vlaku mezi Raspenavou a Bílým Potokem. Krásné bloudění ve svazích Poledníku!

Vzkaz vložen dne 3.6.2010 v 11:43:04 [Odpovědět na příspěvěk]

Jméno: Herri
e-mail: herrri@centrum.cz
Předmět: kde tedy ?

tento terén mezi jsem pravidelně před lety procházel (putováním z Kozla na skály okolo Ostří). Chatku znám taky, myslím že se jí kdysi říkávalo U drsňáka Haryho. Nedaleko od ní je tzv.Langeho kámen (též lezecký objekt). Dá se tedy říct, že když půjdu od chatky po spádnici dolu, tak bych měl narazit na kříž Františka P. ? díky

Odpověď vložena dne 14.12.2010 v 07:02:45 Odpovědět na příspěvek